Jednotlivé desky podrobněji

Pacifická deska

Pacifická deska (nazývaná také Tichomořská) je oceánská tektonická deska, která se rozkládá pod větší části Tichého oceánu.
Na severu je deska v subdukci se Severoamerickou deskou, na severovýchodě se nachází na jejím okraji Juan de Fuca deska a Kokosová deska. Východním směrem je deska Nazca, kde se nachází konkordantní rozhraní. Podobně i na jihu je konkordantní rozhraní mezi Antarktickou deskou. Západním směrem deska subdukuje s Australskou deskou a Filipínskou deskou.
Pacifická deska je protavována horkou skvrnou, která se projevuje posunujícím pásem souostroví. V dnešní době takto vznikají Havajské ostrovy.
Na střetu Pacifické desky a Antarktické desky vzniká středooceánský hřbet zvaný Pacifik-Antarktický hřbet.

 

Severoamerická deska

Severoamerická deska - šestá litosférická deska - byla spojena s Euroasijskou, Africkou a Jihoamerickou deskou do doby, než se začal rozpadat super kontinent Pangea a otvírat se Atlantský oceán. Relativně mladá pohoří na západě Severní Ameriky jsou projevem probíhající subdukce a kolize s Tichomořskou deskou. Starší Appalačské pohoří na východu USA vzniklo při staropaleozoických kolizích v oceánu který existoval před vznikem Pangey. Kokosová deska a deska Rivera se v současné době podsouvají pod jižní okraj Severoamerické desky, což je příčinou vzniku činného sopečného pásma.



Africká deska

Africká deska je tektonická deska pokrývající kontinent Afriky a část Atlantského oceánu. Je tvořená několika kratóny (koňzský, kalaharský, západoafrický, saharský a zimbabwský), které se spojily během vývoje Gondwany přibližně před 550 miliony lety.
Na západní straně je ohraničená Středoatlantickým hřbetem, který ji odděluje od severoamerické a jihoamerické desky. Na severu ji od velké euroasijské desky a dvou menších (egejské a anatolské desky) odděluje soustava menších hlubokomořských příkopů ve Středozemním moři. Z východní a jihovýchodní strany je od arabské a somálské desky oddělena Velkou příkopovou propadlinou. Jižní okraj hraničí s antarktickou deskou.
Až na severní okraj jsou hranice africké desky tvořené aktivními okraji tektonických desek, což má za následek vznik rozsáhlých riftových systémů. Důležitá je Afarská deprese ve východní Africe, což je místo střetu třech desek a pravděpodobného výskytu horké skvrny.
Severní konvergentní hranice má za následek vyvrásnění mladých evropských pohoří (Alpy, Karpaty) – alpinské vrásnění. Středozemní moře představuje poslední zbytky druhohorního a třetihorního moře Tethys, pomalý posun euroasijské a anatolské desky jižním a africké desky severním směrem ho postupně uzavírá.

 

Antarktická deska

Antarktická deska je litosférická deska, která pokrývá oblast kontinentální Antarktidy a přilehlé moře a části oceánů. Sousedí s litosférickými deskami Nazca, Jihoamerickou, Africkou, Australskou, Pacifickou deskou a deskou Scotia.
Dosahuje rozlohy okolo 16 900 000 čtverečních kilometrů, což ji řadí na pátou největší tektonickou desku na světě. Deska se pozvolna zasunuje pod oblast Atlantského oceánu rychlostí 1 cm/rok. V oblasti jižního Pacifiku deska přirůstá rychlostí 66 - 88 mm/rok.

 

Deska Nazca

Deska Nazca je tektonická deska ve východní části Tichého oceánu, západně od pobřeží Jižní Ameriky. Je tvořena oceánskou zemskou kůrou. Pojmenována je podle regionu Nazca v Peru.
Východní část desky je aktivní okraj, kde se oceánská kůra desky tlačí do subdukční zóny pod jihoamerickou desku a pohoří Andy vytvářejíc peruánsko-chilský příkop. Jižní okraj desky je divergentní, protože zde dochází k rozpínání oceánskeho dna na chilském hřbetě, který desku odděluje od Antarktické desky. Západní okraj je taktéž aktivní a dochází tu k vzniku nové oceánské kůry podél východopacifického hřbetu. Hřbet je dělícím prvkem mezi deskou Nazca a Pacifickou deskou. Severní strana je rovněž divergentním okrajem oddělujícím desku platňu od kokosové desky, kde dochází k rozcházení dna podél galapážského hřbetu. Desku ohraničují dva trojné body.
Trojný bod styku severných tří desek (kokosové, Nazca a pacifické) se nachází západně od pobřeží Kolumbie. Jižním tzv. Chilským trojným bodem (styk desek Nazca, pacifické a antarktické) je jižně od pobřeží Chile. Tento trojný bod je nestandardní i proto, že zde dochází k podsouvání středooceánskeho hřbetu (chilský hřbet) pod jihoamerickou desku. V oblasti této subdukční zóny mělo hypocentrum i doposud nejsilnější zemětřesení na Zemi (místní magnitudo 9,5). Proběhlo 22. května 1960 a je známé jako velké chilské zemětřesení. V každém z těchto trojných bodů se nachází neobvyklá menší mikrodeska, na severu to je galapážská deska a na jihu deska Juan Fernandéz. Severně od desky Juan Fernandéz se nachází třetí mikrodeska Easter Island.
Na desce Nazca se mimo soustroví Juan Fernandéz nenachází mnoho obydlených ostrovů. Topografii desky dominuje tzv. Carnegieho hřbet, asi 1350 km dlouhý a do 300 km široký pás oceánského dna, který na svém západním konci zahrnuje i souostroví Galapágy. Podobně jako kokosový hřbet a hřbet Malpelo jsou zřejmě pozůstatky po pohybu horké skvrny[1].
Pohyb desky vzhledem k jihoamerické desce, pod kterou subdukuje je kolem 3,7 cm/rok směrem na východ. Nazca je jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek.
Předchůdcem desky Nazca byla farallonská deska, která se rozpadla před asi 23 milióny let na hranici oligocénu a miocénu. Rozpadem vznikly desky Nazca a kokosová.

 

Kokosová deska

Kokosová deska je tektonická deska tvořená oceánskou zemskou kůrou nacházející se v Tichém oceánu na západním pobřeží Střední Ameriky. Pojmenována je podle Kokosového ostrova, který se na ní nachází.
Kokosová deska vzniká rozpínáním oceánského dna podél Východopacifické vyvýšeniny a Kokosového hřbetu, oblasti označované jako „systém rozpínání Cocos-Nazca“. Z oblasti této vyvýšeniny je deska tlačena a posouvána na východ pod méně hustou desku Karibskou; tento proces se označuje jako subdukce. Při tomto procesu dochází k ohřívání jejích subdukovaných okrajů, ze kterých se uvolňuje do okolního zemského pláště voda. Ve vrchní části pláště (astenosféře jsou horniny roztaveny na magma, v důsledku čehož vzniká severovýchodně od subdukční zóny vulkanický oblouk, který se táhne od Kostariky do Guatemaly. Pásmo zemětřesení v oblasti tzv. benioffovy zóny se táhne pod povrchem dále na sever až do Mexika.
Severní okraj Kokosové desky tvoří Středoamerický příkop. Východní část je tvořena transformními zlomy Panamské zlomové oblasti. Jižní hranicí je středooceánský hřbet v Galapážské vyvýšenině. Západní hranici tvoří Východopacifická vyvýšenina.
Kokosová deska a deska Nazca jsou pozůstatky starší Farallonské desky, která se rozpadla před asi 23 milióny let na hranici oligocénu a miocénu. Rozpad této desky zapříčinilo zejména působení galapážské horké skvrny[1]. Před asi 5 - 10 milióny let se ze severní části desky začala oddělovať tzv. Riverská mikrodeska a dodnes mezi nimi neexistují trasformní zlomy.
Subdukce Kokosové desky pod Severoamerickou způsobila 19. září 1985 ničivé zemětřesení v Mexico City.


Arabská deska

Arabská deska je tektonická deska pokrývající Arabský poloostrov. Mezi místa, které se v oblasti arabské desky nacházejí patří:
celý Arabský poloostrov, Mezopotámie a jihovýchodní Anatolie, oblast východně od Rudého moře a Afarská deprese, severní část Adenského zálivu a severozápad Perského zálivu.
V některých částech Turecka, kde dochází ke střetům mezi Arabskou a Euroasijskou deskou dochází k častým zemětřesením. V geologicky nedávném období došlo k oddělení arabské a africké desky, po čemž došlo ke vzniku Rudého moře.

Arabská deska sousedí s následujícími tektonickými deskami:
na severu: euroasijská deska
na jihu: africká deska
na východ: indická a euroasijská deska
na západ: africká a euroasijská deska

Last modified: Wednesday, 20 April 2016, 11:03 AM